úterý 25. prosince 2012

VNITŘNÍ ÚSMĚV

••◄♥❤❤♥►•• VNITŘNÍ ÚSMĚV ••◄♥❤❤♥►••

Kdykoli sedíte a nemáte co dělat,
uvolněte dolní čelist a pootevřete ústa.
Začněte dýchat ústy, ale ne hluboce,
nechte tělo dýchat povrchně,
postupně bude dech stále povrchnější.

Když ucítíte jak se vaše tělo postupně uvolnilo,
začněte v ten okamžik prociťovat úsměv -
ale ne na tváři, ale ve svém nitru...dokážete to!

Není to úsměv na rtech - je to bytostný úsměv,
přicházející zevnitř.

Zkuste to a uvidíte, to se nedá vysvětlit.

Není třeba mít úsměv na tváři, stačí se smát jakoby z břicha.
Je to úsměv, ne smích, takže je velice měkký, jemný, křehký -
- asi jako kdyby se vám v břiše otevřelo růžové poupě
a růžová vůně se šířila z pupku.
Když jednou poznáte tento úsměv, můžete být šťastni
čtyřiadvacet hodin denně.
Kdykoli cítíte, že se toto ztrácí, zavřete oči
a přivolejte si ten úsměv, a on přijde.
je tady stále.

OSHO

čtvrtek 31. května 2012

Existují ve vašem životě situace, které se neustále opakují ?

Hodně jsme toho zažili. Utrpení, odmítnutí, závist, žárlivost, nenávist. Během let se nahromadila veškerá tato duševní bolest. Nejenom v nás, ale také v našem partnerovi. Již v raném dětství jsme si vybudovali mechanismy pro přežití a strategie, které nás chránily a které nám dříve umožňovaly, abychom se s touto duševní bolestí vůbec vyrovnali. Tyto ochranné pláště jsme tehdy potřebovali, abychom přežili. Byly pro nás životně důležité. Každému se tak vedlo. Všem. Partnerovi, přátelům a známým, šéfovi a přirozeně také nám samotným. Nejsme žádná výjimka. Nejsme sami, i když se tak někdy cítíme.
Dobrá zpráva je, že jsme to dokázali. Přežili jsme. Už takové mechanismy nepotřebujeme. Dnes nás spíše omezují, než aby nás chránily. Přesto si je stále s sebou neseme a nevíme, jak se jich zbavit. Většinou ani netušíme, že je vůbec máme.

Co je to za mechanismy ? Přestože jsou tak zjevné, není snadné je odhalit. Ne proto, že se tak dobře schovávají, ale proto, že je prostě vidět nechceme. Nechceme se zdánlivé ochrany z minula jen tak vzdát. Nechceme si přiznat, že nás dnes už nechrání. A díky tomu je vlastně také jasné, kde je můžeme najít. Jsou to věci, které jsme nutně potlačili a uklidili hluboko mimo dosah naší vědomé mysli. Tedy všechno to, co až do této chvíle nechceme vnímat. Mechanismy lze většinou nalézt tam, kde se cítíme nepochopeni nebo opuštěni, vrženi do chaosu, osamělí, bezmocní, zrazení, využívaní, podvedení, naplnění smutkem nebo beznadějí. A to ve smyčce, která se věčně vrací. Položme si jedině možnou otázku: Existují ve tvém životě věci, které se neustále opakují?

Neboť mnohé z toho už jsi někdy prožil a až dosud ses toho nezbavil, ať už se jevíš jakkoliv dospělý. A přesně tato duševní bolest z naší minulosti nám brání v tom, abychom prožívali přítomnost svobodně a šťastně. Ještě stále jsme totiž k těmto starým zkušenostem připoutáni, i když jsme na ně zdánlivě dávno zapomněli. Stále nejsou rozpuštěny. Naše dřívější zranění lze stále nalézt tam, kde se dnes znovu cítíme zraňováni. Tam jsme pořád ještě dítětem s dětským chováním bez možnosti řídit věci dospěle nebo s nimi zacházet takovým způsobem, jak bychom si přáli.
Přitom bychom chtěli konečně dospět i v těchto věcech. Kvůli tomu a pouze z tohoto důvodu přicházejí do našeho života pořád ty samé lekce, stejné pokyny, které se nám opakují přesně ve stejné emocionální velikosti a hloubce jako kdysi.
Tehdy jako děti jsme neměli žádné možnosti tyto situace řešit. Ani později v mládí. A dokonce ani dnes jsme ještě nenašli žádné opravdu fungující strategie. Cítíme se právě tak bezmocně jako tehdy, zakoušíme stejnou bolest, protože jsme z ní ještě nevyšli. Dosud nevíme, jak bychom s tím měli zacházet a jak bychom se od toho mohli osvobodit.

Partnerství je nyní tou nejlepší možností, jak se dostat do kontaktu s těmito zraněními a navždy je vyléčit.

To je to, co se neustále děje. To je to, o čem se domníváme, že to nedokážeme vydržet. Partner dráždí přesně tyto dávno pohřbené a zapomenuté pocity a probouzí je. Proč ? Protože je to jeho úkol ! A naším úkolem je mu to dovolit. Všechno, co se v našem životě neustále opakuje, má co do činění s námi. Jinak by to v našem životě nebylo. I když jsou to věci, které se nám nelíbí. Budeme je s sebou vláčet tak dlouho, dokud se od nich nedokážeme osvobodit. Jsou to naše lekce. Nosíme je s sebou a musíme se proto od nich osvobodit, nikdo jiný to za nás neudělá. Partnerství je tedy ta nejlepší a nejrychlejší možnost, jak poznat, na čem bychom ještě měli pracovat. Nikdo jiný se k nám nepřiblíží tak rychle a tak blízko, aby se nás v této hloubce dotkl a zapomenuté rány vynesl na světlo. Náš partner nás neúprosně nutí, abychom přiznali barvu a pracovali na sobě. Přirozeně to dělá právě tak nevědomě jako my a právě tak málo se mu to zamlouvá, neboť i my se dotýkáme všech jeho zranění, na kterých má pracovat.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh
V životě možná potkáte lidi, kteří Vám budou říkat - NE, TO NEMŮŽEŠ! Jediné, co musíte v dané chvíli udělat, je otočit se a říct si: "TAK SE DÍVEJ...!"

pohlazení po duši

Kdysi ve vašem životě existovaly chvíle, kdy vám bublinky z trochy saponátu, umělohmotné očko a váš vlastní dech přinášely radost, krásu a okouzlení. Objevte znovu radost, krásu a okouzlení ve svém světě! ... Bublifuk k tomu potřebovat nemusíte :) - Doe Zantamata
Váš nejdůležitější vztah je vztah k sobě samotnému. Z něj se rodí všechny vaše další vztahy a ztělesňují energii vaší lásky k sobě. Milujeme-li sami sebe, jsou touto láskou posíleny a nabíjeny všechny naše vztahy, a my se pak stáváme láskou, již hledáme, a můžeme lásku přijímat způsobem, jenž bychom nikdy nepovažovali za možný.

Láska

Jediné, co po člověku zůstane, když zemře, je láska, kterou rozdal....
Láska je nesmrtelná, láska je největší síla, která vše překoná, láska dokáže změnit svět, to nejsou jen prázdná slova... Uvědomujte si svou lásku a VYJADŘUJTE ji svým bližním, nebojte se ta slova říct: Mám tě rád/a!!! S láskou se objímejte, s láskou k sobě promlouvejte (i SAMI K SOBĚ!!!), s láskou o sebe a jeden o druhého pečujte....

pondělí 21. května 2012

Život je takový, jaký si jej vytvoříš. Proč nenacházet v každé situaci to nejlepší a plně se neradovat, bez ohledu na to, kde jsi a co děláš? Nikdy nemarni čas a energii přáním, abys byl někde jinde a dělal něco jiného. Možná že vždy nechápeš, proč jsi tam, kde jsi, ale můžeš si být jist, že pro to existuje pádný důvod a že je tu pro tebe úkol, z něhož se máš poučit. Nebraň se tomu, ale zjisti, v čem ten úkol spočívá a pouč se z něj tak rychle, abys mohl pokročit dál. Přece bys nechtěl zůstat stále stejným, či ano? Jakmile přestaneš odporovat a přijmeš úkoly, kterým se máš učit, a bez potíží je vyřešíš, shledáš, že život je mnohem snazší a co víc, budeš mít radost ze změn, k nimž dochází. Rostlina neodporuje růstu a změně, prostě s nimi splyne a rozvíjí se v pravé dokonalosti. Proč neuděláš to samé? --- Otevírání dveří do nitra, od E. Caddyové ---
Jen blázni, kteří si myslí, že změní svět, ho skutečně změní. * Albert Einstein * Solo quelli che sono così folli da pensare di cambiare il mondo, lo cambiano davvero. * (Albert Einstein) ॐ ॐ ॐ

pondělí 16. dubna 2012

Máme poslání

Jakmile se člověk poddá kráse, která ho na každém kroku obklopuje, zněžní mu srdce a jeho Cesta se rozkvétá. Viděla jsem matku, která po létech objevila své dítě a ve světle toho zázraku odložila okamžitě a navždy všechny své závislosti. Muž, který se zbavil chorobné žárlivosti díky prožitku nezničitelné naděje, se stal vtipným společníkem a obětavým přítelem širokému okruhu blízkých. Nevidomý začal vnímat světlo a velké překážky středem svého čela - třetím okem, chcete-li. Dívka zvítězila nad úzkostí a naplnila své poslání v hudbě. Osamělec překonal strach z blízkosti a žije roky v láskyplném vztahu. Agresor objevil dynamické a meditativní cesty k uvolňování napětí a stal se úspěšným a statečným záchranářem. Žena v mládí zneužívaná, odložila nenávist a stala se šťastnou manželkou a matkou...V blízkosti každého z nás se odehrává mnoho neuvěřitelného.
Podléháme příliš svým pocitům a chtění, a tak si odpíráme radost a smysluplnost Cesty. Každý z nás tu má nějaké poslání. Jeho naplnění není snadné. Prokousáváme se k němu skrze překážky a nepřízeň okolního světa, upadáme do skepse, znovu se zdviháme...Stále jsme blízko naplnění daného okamžiku. jen snadno ztrácíme rozhodnost a trpělivost. Stará moudra připomíná, že I CESTA JE CÍL. Je to veliká výzva. Zdokonalujeme se v umění propadnout kouzlu cesty a neztratit přitom směr.

pondělí 16. ledna 2012