Nepřestaň nikdy dávat
Nikdy se nesnaž nic hromadit. Nech vše volně plynout. Ať je to láska, nadání, peníze nebo majetek, nech je plynout, udržuj je v pohybu. Když tak učiníš, zjistíš, že vše tisíckrát vzroste. Životní síla v tvém těle nemůže být zadržována; musí být v pohybu, v oběhu, protože pouze tak můžeš získat novější, čerstvějš...í a ještě větší životní sílu a stát se živou bytostí. Tak je to se vším: nech vše v pohybu a nikdy nezadržuj plynulý tok. Sleduj život, jak se před tebou odvíjí v pravé dokonalosti. Pohleď, jak každá tvá potřeba je uspokojována přesně v pravou chvíli. Očekávej, že se vše naplní, a nepřipusť nikdy ve svém vědomí žádnou pochybnost. Ke všemu měj pozitivní přístup, bez ohledu na to, jak obtížné se ti mohou jevit vnější podmínky, a uvědomuj si, jak tvé lakotné myšlenky mizí, jsou-li nahrazovány myšlenkami na růst a hojnost. Měj absolutní víru, že všechno je velmi, velmi dobré a že vše vychází dokonale, protože vše je v Mých rukou.
neděle 19. června 2011
čtvrtek 16. června 2011
...každý partner je pro nás V DANOU CHVÍLI DOKONALÝ..
Každý z nás touží po šťastném parnetství, mluvíme o dokonalém partnerovi a hledáme ho. Je to ale zbytečná ztráta energie, každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý!
Pokud je mezi námi láska, pak dodržujme jednoduchá pravidla:
1. Nevstupovat do partnerství s určitou představou, jinak v něm budeme hledat jen uskutečnění této představy, a ne skutečnost. Nejsme otevření, ale hledáme, co podle našeho mínění má být takové či takové. To pak považujeme za "normální" a všechno ostatní za špatné.
2. Pustit z hlavy všechny očekávání, jaký má být náš protějšek. Nechtít ho ani vychovávat, ani měnit. Pochopit, že člověk nemá žádné právo na toho druhého ani na jeho určité chování. Sami se vždy snažme být tím idelním partnerem.
3. Neklást lásce žádné podmínky nebo požadavky. Nevyžadovat nějaké určité předpoklady (Mám tě rád jen tehdy, když...).
4. Být pozorní a jednat s druhým s úctou a respektem.
5. Nechtít se prosazovat, mít za každou cenu pravdu, vyhrát. Když v nějaké střetnutí názorů jeden vyhraje, prohrávají oba.
6. Nehrát žádnou "roli". Být pravdiví, poctiví, autentičtí, zůstat sami sebou.
7. Přizpůsobit se, aniž bychom vzdávali sami sebe.
8. Být nezávislí. Svůj protějšek milujeme, ale nepotřebujeme.
9. Mít pochopení, i když třeba všemu nerozumíme.
10. Nesoudit, ale narovnat a srovnat.
11. Být s partnerem v neustálé komunikaci. Vyjasnit si různé potřeby a dohodnout se.
12. Nezavádět hru na viníka (TY za to můžeš...), neboť náš protějšek nikdy nemá nic společného s mým problémem, pouze se stává zrcadlem nějakého nedostatku ve mně. Tato skutečnost mi pomůže, abych tento svůj vnitřní nedostatek poznal a odstranil.
13. Nereagovat, ale "jednat".
14. Nechtít partnera vlastnit.
15. Nežádat žádné přísliby. (Budeš mě taky pořád milovat?)
16. Mít rádi sami sebe. Být sami sobě nejlepším přítelem. Můžu milovat druhé jen do té míry, jak dokážu milovat sám sebe!
17. Cílem je život v lásce. Kdo je v něm nejdřív, ten vyhrál. Vyhrál sám sebe a může pomoci partnerovi, aby také nalezl cestu k sobě.
Černá a bílá
Celý život každý z nás volí…
Každou chvíli se rozhodujeme.
Obvykle nám při těchto rozhodnutích pomáhá jeden pomocník – pocit, který nám ukazuje rozdíl mezi dobrem a zlem.
A proto ve chvílích, kdy jsme životem zkoušeni a jsme postaveni do situace, kdy náš pocit zcela jednoznačně registruje negativní i pozitivní stránku věci, je nám dána milost jasnosti.
Jasnosti volby. Jasnosti volby, na kterou stranu se přidat.
Takže ač to vypadá paradoxně, tak všechny velké a silné okamžiky v životě, ať už jsou traumatizující nebo veleradostné, tak z perspektivy volby jsou jasné, čisté, jednoduché.
Asi proto lidé, kteří prožívají svůj život v hodnotách, které měří existenciální přežití, jsou lidé vyrovnanější. Je jasné, co je dobré a co zlé a tím pádem je i jasná naše volba, nebo nemůžeme-li zvolit, tak alespoň naše tendence a přesvědčení.
Co zůstává ale skutečnou trýzní mnohých, je právě způsob života, který nás nestaví mezi jednoznačné volby. V podstatě si musíme vybírat mezi více možnosti, které se jeví jako všechny dobré nebo naopak kompletně zlé.
Výslednicí této rovnice v životním měřítku je vnitřní zmatenost lidského druhu a nejasné uvažování a neschopnost rozlišovat onu barevnou paletu, kde není jen černá a bílá, ale nacházejí se na ní tisíce různých barev a odstínů.
Z toho prakticky existují dvě volby:
První je jasná a zmíněná, kdy si vybereme způsob života, který nás bude stavět pouze do situací, kde je volba mezi jednoznačně protikladnými barvami.
Druhou volbu se bude muset naučit znát většina z nás, protože se zřejmě dobrovolně nepřestěhujeme do chudinské čtvrti v Indii, kde by životní podmínky byly transparentně černé nebo bílé. Tato volba spočívá ve schopnosti rozvinout vnímání širšího spektra barevné škály a to dosáhneme pouze tím, že zvýšíme svou vnitřní reflexi a naše vnitřní vědomí poté začne odrážet jednotlivé barvy spektra a tím nalezneme spojení mezi naší vnitřním nastavením a vnější volbou.
Jinak řečeno: „budeme se muset naučit rozvinout vnímání svých vnitřních vrstev, abychom dokázali v nejednoznačném světě dobra nebo zla zvolit variantu, která rezonuje v harmonii s naší osobností.“
Každou chvíli se rozhodujeme.
Obvykle nám při těchto rozhodnutích pomáhá jeden pomocník – pocit, který nám ukazuje rozdíl mezi dobrem a zlem.
A proto ve chvílích, kdy jsme životem zkoušeni a jsme postaveni do situace, kdy náš pocit zcela jednoznačně registruje negativní i pozitivní stránku věci, je nám dána milost jasnosti.
Jasnosti volby. Jasnosti volby, na kterou stranu se přidat.
Takže ač to vypadá paradoxně, tak všechny velké a silné okamžiky v životě, ať už jsou traumatizující nebo veleradostné, tak z perspektivy volby jsou jasné, čisté, jednoduché.
Asi proto lidé, kteří prožívají svůj život v hodnotách, které měří existenciální přežití, jsou lidé vyrovnanější. Je jasné, co je dobré a co zlé a tím pádem je i jasná naše volba, nebo nemůžeme-li zvolit, tak alespoň naše tendence a přesvědčení.
Co zůstává ale skutečnou trýzní mnohých, je právě způsob života, který nás nestaví mezi jednoznačné volby. V podstatě si musíme vybírat mezi více možnosti, které se jeví jako všechny dobré nebo naopak kompletně zlé.
Výslednicí této rovnice v životním měřítku je vnitřní zmatenost lidského druhu a nejasné uvažování a neschopnost rozlišovat onu barevnou paletu, kde není jen černá a bílá, ale nacházejí se na ní tisíce různých barev a odstínů.
Z toho prakticky existují dvě volby:
První je jasná a zmíněná, kdy si vybereme způsob života, který nás bude stavět pouze do situací, kde je volba mezi jednoznačně protikladnými barvami.
Druhou volbu se bude muset naučit znát většina z nás, protože se zřejmě dobrovolně nepřestěhujeme do chudinské čtvrti v Indii, kde by životní podmínky byly transparentně černé nebo bílé. Tato volba spočívá ve schopnosti rozvinout vnímání širšího spektra barevné škály a to dosáhneme pouze tím, že zvýšíme svou vnitřní reflexi a naše vnitřní vědomí poté začne odrážet jednotlivé barvy spektra a tím nalezneme spojení mezi naší vnitřním nastavením a vnější volbou.
Jinak řečeno: „budeme se muset naučit rozvinout vnímání svých vnitřních vrstev, abychom dokázali v nejednoznačném světě dobra nebo zla zvolit variantu, která rezonuje v harmonii s naší osobností.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
