pátek 31. prosince 2010

To, co v životě skutečně potřebuješ, k tobě přijde i bez větší námahy.

Cesta světla

Cesta světla je netradiční pohled na svět. Vychází z předpokladu, že všichni jsme celistvé bytosti, které na to jenom občas zapomínají, někdy více někdy méně. Bytosti hledající vlastní vnitřní Světlo a spojení se s vnitřním Božstvím, naší božskou jiskrou po mnoho a mnoho reinkarnací a životních cyklů.
Cesta Světla je tedy cesta objevování živého Boha v nás, vlastní živoucnosti, radosti a celistvosti. Poznání, že již jsme vším, že nemusíme nikam pospíchat, stačí jen být…..
To se snadno říká, ale již hůř dělá v naší uspěchané a náročné době, kde je třeba podávat výkony, vydělávat peníze, obstát při různých zkouškách tlaků společnosti s malým pochopením a soucitem. Jak to tedy udělat?
Cesta Světla je proces vnitřního pochopení a vnitřního bytí při plném a aktivním prožívání vnějších skutečností. Můžeš být aktivním manažerem či podnikatelkou. Pokud jsi naladěn na Světlo v sobě, můžeš dělat i aktivní činnosti s vnitřním klidem a rozvahou. Vně bude možná uragán událostí, ale Tvůj vnitřní pocit bude jako klidný větřík vanoucí mezi listy stromů.
Je to cesta sebepoznání, uchopení toho, kým skutečně jsi a využítí plného potenciálu Tebe samé/ho. Je to však také cesta zanechání toho, kým již nejsi a možná jsme ani nikdy nebyl/a, daleko za Tebou nebo u těch, kteří Ti řekli, že zrovna tímto máš být. Stáváš se pak svobodným/nou, Tvoje energie volně proudí na plné obrátky, máš spousty síly udělat mnoho věcí,
o kterých by se Ti dříve ani nesnilo a neunavuješ se věcmi, které vůbec není nutné dělat přestože si jim dříve věnoval/a mnoho pozornosti.
Dovol mi tedy Tě po této Cestě doprovodit. Kráčejme společně (já se budu učit od Tebe, Ty ode mě). Najděme naše pravé Já, naši „Božskou“ podstatu. A zůstaňme při tom lidmi s nohama na zemi žijícími svůj vlastní život.

pátek 3. prosince 2010

Největší moc má láska

Andělé nás budou milovat stále, i když je o pomoc ani podporu nepožádáme. Naši strážní andělé nás vždy milovali a navždy milovat budou. To, co děláme, říkáme nebo si myslíme, tento fakt nijak nezmění.

Andělé se na nás dívají jako na krásné, jedinečné a zvláštní bytosti. Každá lidská duše je jako jedinečná vzácná perla mezi mnoha jinými vzácnými perlami. Vzájemně si jsou velmi podobné, ale nikdy mezi nimi nenajdete dvě úplně stejné. Všechny jsou však až neskutečně krásné. Budeme-li odporovat Božímu zákonu tím, že sami sebe nebudeme milovat a že si budeme myslet, že si lásku nezasloužíme, budeme jako král, který přikázal vlnám dát se na ústup. Ať už děláme cokoliv, vždycky se namočíme. Proto bychom se raději měli naučit plavat. Když se v životě někdy cítíme nemilovaní, je to proto, že my sami odmítáme přijímat lásku, která je nám nabízena. Andělé nás nikdy neopustí, ani když sami rezignujeme.



Láska nás spojuje s královstvím andělů.


Když my sami dáváme lásku, žádáme o lásku, kterou potřebujeme, nebo když se učíme více milovat sami sebe, upevňujeme tím své spojení s anděly. Láska je jazyk, kterému andělé dobře rozumějí a ochotně mu vyhoví. Když se přestaneme zaobírat tím, čeho se obáváme, bojíme a co nenávidíme, a místo toho se soustředíme na to, co máme rádi, zvyšujeme tím vibrace naší přirozené duchovní energie. Vše kolem nás je tvořeno energií. Hmota je energie, zvuk je energie, a stejně tak je tomu i s barvou. Veškerá energie vibruje na určité frekvenci nebo na určité vibrační úrovni. Hmota, z níž je složeno lidské tělo, je formou energie propojené s jemnohmotným polem elektromagnetické rezonance, která je vyšší a lepší než samotná hmota. Čím jsou naše vibrace vyšší a rychlejší, tím více se naše elektromagnetická rezonance přibližuje rezonanci andělské. Jednoduše řečeno: čím více dokážeme milovat, tím se stáváme andělštějšími a tak i přístupnějšími andělskému působení.




Z knihy Ve společnosti andělů od Davida Lawsona



.