neděle 6. září 2009

Skořápky NIC

Jsou dny toužení, dny naplněné neuskutečněním a dny naplněné tichem. Tichem duše, nicneděláním, neaktivitou, nespokojeností se sama sebou. Jsou dny, na které je lepší zapomenout. Vždyť ony dny nám připomínají ztracené vteřiny, minuty, hodiny …

dobu bez Lásky, chuti jít dál, snahy o roztažení křídel a čekání na příhodný vítr. Protrpíme večer bez dětské naivity a důvěry v budoucnost a vlastní cestu. Těšíme se až skončí, aby ráno přineslo nové zprávy, aktivity, radosti. A ono nic nepřichází.

A tak kolem nás prochází večer za večerem … dny, týdny, roky. Bolesti se násobí, sny se oddalují až se nám zdají malé a malicherné. Na jejich místo přichází nic. Nejdříve to malé, neznatelné. To nic jednoho večera. Nezáludné, pouze zaplněné televizí, cizími příběhy, cizími bolestmi. A my jsme spokojeni, protože ten večer prožíváme pouze malé nic bez cizích bolestí. Den za dnem se nám ale daří své nic krmit nečinností, odmítáním Lásky, přijímáním pohodlí a strachu z velkého nic. Strachu ze zítřka.

A tak si zvykáme na naše nic, že ani nevidíme, jak se zvětšuje a pohlcuje nás a nakonec my jsme tím, kým se stáváme, kým žijeme a co milujeme. A pokud jsme, žijeme a milujeme nic, pak se jím nakonec stanem. Budeme jednou velké a mocné NIC, a dokážeme velké věci. Ty které jsme si přáli… no… ty … které to jsou … někde se nám zatoulaly … honem … co jsem to chtěl … kde to jen … aha … už vím …

A přijde první záblesk, drobný, neznatelný, který se lehoučce prosmykne prasklinkou ve skořápce NIC. Proč jsme to kdysi vlastně chtěli? To je už nezajímavé, už to není důležité. A skořápka se zase pomalu zavírá …počkej, tak já to zkusím. Nevadí že mne bolí nohy a nemohu se dlouho na něco upřeně koukat. Počkej, já to zkusím!

A skořápka našeho NIC pláče. Ubývá. Praská. Trpí. A my rosteme. Začínáme mít radost ze včerejšího dne a těšíme se na zítřejší. Večer sedíme u televize, ale nekrmíme NIC, ani to malé nic. Pouze odpočíváme a těšíme se na zítřek. A dny neodchází, večery nejsou delší a delší. Najednou kolem nás vše letí a než se nadějeme, tak jsme smutní, že něco končí – měsíc, rok, život … ale to nevadí, protože zase něco nového začíná!

Nikdy není pozdě zlomit své nic a začít. Mnohé by o tom mohl vyprávět každý z nás. A je jedno, na které etapě života se nacházíme. Na počátku, na konci, u malého či velkého nic. Každý z nás může povědět, poučit, ukázat a pochopit. Nikdy není pozdě na změnu cesty. A pro změnu není třeba na počátku nic, pouze vlastní rozhodnutí. Slova jako … nemohu, nemám toto, neumím tohle, nesmím tamto … jsou jenom povídání o tom, co máme … máme jedno nádherné a silné NIC. Nemusí to ale ani být kroky velké, stačí neznatelné drobnosti, které prozáří naši duši a rozsvítí ohýnky potěšení uvnitř nás.

Změnit minulost

Dva dny v kuse jsem nosil na zádech ztachyonizovaný silica disc. To se mi pak vždy rozšíří vědomí, vnímám zajímavé věci a zajímavé věci mi přichází do hlavy. V tomto stavu jsem se zeptal, jestli lze změnit minulost. Nejprve mi to přišlo jako nesmysl, protože minulost už se stala, ale přišel jsem na to, že je to možné. Ano, je možné změnit to podstatné z minulosti. A díky tomu lze změnit i přítomnost. A díky změněné přítomnosti bude jiná budoucnost.

Tohle se zdá jako tisíckrát omílaná minulost a nevím, jestli až si to po návratu ze stavu rozšířeného vědomí přečtu, tomu budu rozumět, ale teď to jasně vnímám a prožívám. Vy se můžete dostat ve vzpomínkách/meditaci/regresi do minulosti a tam změnit to, jak jste to prožívali. Můžete tím vytrhnout dokonce i kořeny toho, co následovalo potom a co jste kvůli svému negativnímu zážitku prožívali raněni minulým zážitkem. Taky zjistíte, že jste v průběhu svého následného jednání nejednali špatně - prostě to byl jen pokračující efekt toho minulého zážitku. -Něco se dotklo Vašeho bolavého místa a to zkrátka vyvolalo reakci.

Není možné změnit to, co se stalo, ale jak jste to prožívali. Až odbouráte minulou (negativní) zkušenost, tak Vaše přítomnost, a tudíž i budoucnost, dostane novou "lepší" kvalitu. Možná se skutečně zkuste vrátit, najít to místo a prožít ho znovu - tak jak byste to s dnešními zkušenostmi chtěli prožít. Výhodou je, že při návratu zpět máte neomezené možnosti - omezeni jste jen Vaší myslí. Takže odteď si můžete minulost prožít jakkoli jinak - třeba s objetím od andělů.

Jak chcete prožít minulost? Zajímavá otázka, která by mimo stránky Cesty duší vyzněla na zavření na psychiatrii. :-) Jak budete chtít prožít Vaši minulost? Co tam změníte, abyste se v přítomnosti "vyléčili"? Naplánujte si Vaše uzdravení. Sedněte si a prožijte znovu minulost, ale tentokrát jak to chce Vaše přítomné Já. Hodně štěstí...